Holky v Irsku umí parádně zakalit

A není to jako u nás v hospodách, kde sedí u stolu povětšinou chlapi a mezi nimi sem tam nějaká ženská. Do irských pubů chodí dámské partičky všech věkových kategorií a lejou do sebe Guinesse stejně tak poctivě jako pánské partičky u vedlejšího stolu. Feministky, co se tak snaží rozbít genderové stereotypy, by zajásaly.

Do jednoho takového pubu ve Waterfordu jsme přišli kolem páté hodiny v počtu čtyř lidí. Bylo tu plno, ale u jednoho velkého stolu seděla skupina mladých žen s malými dětmi, které pobíhaly kolem. Stůl byl obestavěn kočárky.  Řekli jsme si, že tyhle brzdy vypadnou, a proto jsme si my ženský sedly k baru a chlapi postávali vedle nás.

Ještě se musím zmínit o specifikách irských pubů. Většinou je to dvojhospoda, která má uprostřed jeden bar nebo, chcete-li výčepní pult, a na každé straně toho baru je jedna hospoda, která má svůj vchod. Takže ten společný bar má dvě obsluhy, každá pro ten svůj pub. Číšníci nebo servírky si vás nevšímají do té doby, dokud si o něco neřeknete. Když venku prší, můžete si tam s klidem sednout, přečíst noviny, aniž byste si něco dali, a nikdo vás nebude nutit ke konzumaci.Tak tam popíjíme v tom waterfordským pubu a degustujeme báječnou irskou whiskey a čekáme, až ty irský holky půjdou s dětmi domů. Ale ony ne, caparti už chrněli utahaní v kočárcích a naše dámy se teprve rozjely. Každých dvacet minut chodily všechny ven kouřit, pivo si braly s sebou.

Irsko je jednou z prvních zemí, kde zakázali kouřit v restauracích. Jejich majitelé to řeší tak, že k hospodě přistaví přístěnek, aby kuřáci nemokli. Pak tam instalují krb, aby jim nebylo zima. Pak tam dají stoly a židle, aby si mohli kolem toho krbu sednout. A nakonec to částečně obezdí, aby se tam lépe drželo teplo. De facto postaví jednu menší polootevřenou hospodu. A někteří hospodští tam dokonce chodí i obsluhovat. Kšeft je kšeft a kuřáka neodnaučíš kouřit zákazy, ať si Evropská unie o tom myslí, co chce.

Irskou specialitou je cider. Je to vlastně zkvašený jablečný mošt. Vyrábí se ho několik druhů a všechny jsou moc dobré. Ovšem šíleně po tom pálí žáha. Stačí si dát dva. Jestli si myslíte, že to je málo, tak jste na omylu. Pivo i cider se zde podávají ve sklenici o obsahu jedné pinty a pinta je cca 0,6 litru. Když si to dáte dvakrát, vypijete 1,2 litru jablečného vína, a to už na škytavku a pálení žáhy stačí.

A ty irský matky v tom pubu popíjely, chechtaly se a hulákaly, děti spokojeně spaly v kočárkách a nikdo neřešil, že by měly jít domů, vykoupat je a dát spát do postýlky. Naopak personál jim nosil pivo jak o závod. To se mi líbilo, že to irský baby umí takto rozbalit a že mužský jsou vůči nim tolerantní a neprudí.

Našim chlapům se to moc nelíbilo, avšak ne z důvodu, že by chtěli ty dámy moralizovat, ale už je z toho postávání bolely nohy. Tak jsme se o půl desáté sebrali a přesunuli do jiné hospody. Jak dlouho tak ty matky zůstaly, nemám tušení.

Nejúžasnější jsou v Irsku sobotní večery. To je skoro v každém pubu živá hudba a jsou narvané k prasknutí. Prošli jsme celým městem a všude bylo plno, někde dokonce stáli lidi až na chodníku a vrtěli se do rytmu hudby, která hrála uvnitř. Náhodou jsme narazili na hospodu, kde bylo docela prázdno. Všude byly plakáty rockových muzikantů, ale nikdo tam nehrál. Bylo kolem sedmé hodiny. Dali jsme si Guinesse a Jamesony. Do hodiny se to zde zaplnilo tak, že jste pomalu neprošli na záchod. A na podium vylezla rocková kapela. A hráli skvěle. Moc jsme se vyblbli a zatancovali.

Do Irska bych se chtěla někdy zase vrátit. Podobnou atmosféru, jaká tam panuje v pubech, jsem už nikde nezažila.

 Ještě pohled na Waterford: