Blbý návyky
Všeobecně je protivný zlozvyk, když někdo srká polévku či kafe. Hnusí se mi, když lidé chrochtají při jídle jak čuníci, potom si vysávají zbytky jídla ze zubů a syčí přitom jak kobry. Nejodpornější asi je vytahovat si z nosu kuličky a cvrnkat je po okolí. A taky lepit rozžvýkanou žvejku na spodní stranu desky stolu.
Rovněž nesnáším, když někdo popotahuje nosem. Byla jsem v divadle na hře o Edith Piaf a herečka se snažila zahrát tu živočišnou ženskou z ulice tak, že si neustále otírala rukávem nos a popotahovala. Úplně mi tím zkazila zážitek z jinak povedené hry a v hlavě mi uvízlo pouze toto.
Můj muž má zvyk, že jakmile odebereme jídlo z velkého hrnce na talíře a ohřejeme v mikrovlnce, hned zbytek přelije či přendá do něčeho menšího. Při dalším ohřívání zase do menšího, a tak to pokračuje, dokud vše nesníme. Většinou si vybere kastrol, v kterém polévka sahá přesně po okraj. Má to tu výhodu, že když ji potom vytahujete z ledničky, celou ji pocintáte a ještě si uděláte cestičku ke kuchyňské lince.
Kamarádka Jitka s manželem Milanem chovají krávy, což znamená celoroční práci v „outdooru“. Když Milan přijde domů na oběd, sundá si nejen holínky, ale i ponožky, které zavěsí na některou ze židlí v kuchyni nechat chvíli vysmrádnout. Když se vrací na pole či do kravína, tak si je zase navlékne. Jitka se je snaží odklidit z dosahu jídelního stolu, ale stejně během oběda převelice trpí, jakmile jí sklouzne pohled na fusekle odpočívající někde v koutku. Někdy to nevydrží a hodí mu je do prádla, ovšem musí pak počítat s hádkou.
Moje babička po mně vždycky převěšovala prádlo. Zásadně jsem věšela trička za spodní okraj, kdy rukávy visí dolů. Babička tvrdila, že takto budou „vydojdaný“ a zakolíčkovala je za švy mezi rukávem a „tělem“ trička. Trička sic nebyla dole „vydojdaný“, ale na ramenou tak divně „panáčkovala“. Nakonec jsem to vyřešila tak, že trička a košile zásadně věším na ramínka. Doporučuji. Musíte mít ovšem ramínka s oblými rohy, aby vám to nedělalo ty panáčky na ramenou.
Příbuzná Jarka mě zase vytáčí, když jí buchtu. Jednou rukou si ji strká do úst a prstem druhé ruky „klove“ po stole drobečky, které jí upadnou, a vrací je zpět do pusy. Jakmile zalévá kafe, tak vždy po okraj, takže když pak nese šálek ke stolu, je plný podšálek vycmrndanýho kafe. Pak musíte dávat dobrý pozor, abyste se se šálkem nepřiblížili nad oblečení, protože fleky od kafe jdou blbě vyprat.
Nemyslete si, že já nemám žádné zlozvyky. Mám, nikdo nejsme dokonalý. Celou naši rodinu bavím tím, že rovnám ovladače na konferenčním stolku. Máme celkem tři, jeden na set-top-box, na TV a na DVD. Poté, co poskládám noviny a časopisy ledabyle poházené po stolku do pěkné a úhledné hromádky, srovnám ovladače vedle sebe, a to podle velikosti (nejdelší je ten na dývýdýčko).
Na druhé straně mně vůbec nevadí, když se pod stolem povalují chomáče psích chlupů či když jsou kolem všech dveří otisky psích tlapek, jak na ně skáče a chce je otevřít. Pokud se objeví v bytě pavouci, vůbec mě nerozhodí, dokonce jim dávám jména a vždycky si s Honzou či Pepíkem povídám, než je vynesu na smetáčku na zahradu - nikdy je nezabíjím.
Ale běda, jakmile ovladače nezařezávají na dolní lajně. To se pak opravdu rozčilím nad takovým bordelem.
Eva Hölzelová
Dějiny prodejné lásky - Starověké Řecko
Ženy, které poskytují sexuální služby za odměnu, či za nějaké výhody. Byly tu vždycky, již od pravěku. Nazývají se různě.
Eva Hölzelová
Pijačky nebo píčky?
V textech, jež překládám z němčiny, si už nikdo nedovolí opomíjet ženy či je uvádět na druhém místě za muži. Genderová rovnoprávnost to tak vyžaduje a dámy mají přednost.
Eva Hölzelová
Na železnici dějou se věci
Stejně jako Sheldon Cooper neumím moc řídit auto, a když někam potřebuji svézt, musím otravovat druhé. A stejně jako Sheldon Cooper strašně ráda jezdím vlakem.
Eva Hölzelová
Afroevropan ulovil lautr kulový...
Pořád se vedou diskuse, jestli Máma má mísu, či Táta má mísu, a jestli by nebylo nejvhodnější napsat, že Rodič má mísu, abychom učinili zadost genderové spravedlnosti. Já říkám, že ne.
Eva Hölzelová
Indie - vroucí kotel světových náboženství - 2. část
Vipašjana je meditační technika používaná v barmských buddhistických klášterech a jejím šiřitelem po Indii se stal guru S.N. Goenko. Narodil se v indické hinduistické rodině a vypracoval se v barmského průmyslníka.
Eva Hölzelová
Indie - vroucí kotel světových náboženství - 1. část
Děj knihy Posvátná kráva je situován do Indie na začátku tohoto století. Autorkou je Sarah Macdonaldová, novinářka, moderátorka a reportérka australské televizní stanice ABC.
Eva Hölzelová
Nemocnice Na Pleši: Plusy a minusy
Touto dobou už mívám za sebou nějaký cyklistický zájezd, na který každoročně vyrážíme o Velikonocích, další cyklovýlet před sebou, neboť květnové svátky obvykle trávíme na kolech.
Eva Hölzelová
Živnostníci neodvádějí méně
Živnostníci odvádějí do státní kasy za sociální a zdravotní pojištění mnohem méně než zaměstnanci, proto je potřeba jim zvýšit odvody. Věčný evergreen socialistů.
Eva Hölzelová
Pan Brouček
Pan Brouček ztěžka usedl na toaletu. Právě přišel z hospody, měl v sobě pět panáků a osm piv, tak se ani nepokoušel čurat vestoje, aby mu manželka zase nenadávala, že se netrefil do mísy.
Eva Hölzelová
Jak jsem prodávala knihy
Obesílala jsem mailem knižní distribuce s nabídkou knih, které jsem vydala v listopadu minulého roku. Šéf jedné menší distribuce, dejme mu pracovní jméno Jan Novák a jeho firmě Distribuce knih, mi odepsal, že se mu knihy líbí, ale že od malých vydavatelů knihy neberou, jelikož jim sklad praská ve švech.
Eva Hölzelová
Jak jsem se nestala obchodnicí s diamanty
Oslovila mě jedna překladatelská agentura, říkejme jí třeba Jouda-Trans, pro niž jsem kdysi překládala, a která se, nevím z jakého důvodu, odmlčela. Prý zase obnovili činnost, získali velmi atraktivní překladatelský projekt a dávají dohromady překladatele, kteří by se na něm účastnili. Chtějí nám jej však představit osobně a byli by rádi, kdybychom vše přijeli prodiskutovat do Prahy.
Eva Hölzelová
Jak jsem nakupovala vemeno
"Paní Hölzelová, vy máte toho psa, nechcete nějaký maso?“ volala na mě řeznice, která stála před masnou. „Tak, jo,“ souhlasně kývnu a následuji ji do krámu. Pejskovi kromě granulí dáváme také maso, ale jen vařené. Uvaříme ho s těstovinami, a jak mu šmakuje. Mnohdy se granulí ani nedotkne a čeká na něco lepšího. Vydrží takto hladovět celý den.
Eva Hölzelová
Drávská stezka
Pokud do zahraničí, tak jedině na kole. Povalování u moře mě nebaví, v horách se bojím výšek a nejhorší ze všeho snad můžou být procházky po městě a očumování výkladních skříní (a lízání zmrzliny k tomu). A protože mám kamarádky a kamarády, kteří jsou taky praštěný do kola, mám aspoň s kým jezdit.
Eva Hölzelová
Z deníku infantilní matky
Milé děti, vašeho tatínka jsem poprvé spatřila v hospodě Na Špejchaře. Okamžitě mě zaujal, neboť měl na sobě dlouhou košili po dědečkovi, rozedrané džíny a toto ležérní oblečení doplňovaly roztrhané kecky. No prostě týpek, který jsem v tý době zbožňovala.
Eva Hölzelová
Válím se doma a dělám kulový
Ivan Kraus žije v Německu a jako spisovatel je na volné noze. V jedné své povídce popisuje, jak na něho pošťák divně kouká, když jde kolem půl deváté otevřít v pyžamu. Já v tuto dobu ani neotvírám, protože když blbě čumí německý pošťák, nedovedu si představit, jak by se asi tvářil ten český, až by mě uviděl v županu, rozespalou se zalepenýma očima, vlasy trčícími na všechny strany a vražedným pohledem, který signalizuje Který debil otravuje už po ránu? Nota bene, ještě u nás na malém městě. To by si zas místní drbny měly o čem povídat.
Eva Hölzelová
Třpytkaři
Třpytkaři jsou chlapi, kteří neustále nahazují třpytky a čekají, kdo se chytne. Házet třpytky mohou třeba oblézáním úřadů a vyžadovat tam výhody či dávky, které jim nepřísluší. Na zakoupené zboží či poskytnuté služby podávají
Eva Hölzelová
Hospoda, kde pivo stojí každou chvíli jinak
V Berlíně mě nejvíce nadchla hospoda Die Berliner Republik, která se nachází na nábřeží Sprévy nedaleko hlavního nádraží. Každý večer se zde od 17 hodin koná „Bierbörse“ neboli pivní burza.
Eva Hölzelová
Megatlusťoši a úchylové jako celebrity?
Když sleduji v televizi příběhy lidí, kteří se se svojí hmotností vyšplhali na půl tuny, a pak za dozoru lékařů zhubli na 90 kg, mám podezření, že z nás dělají tak trochu blbce a že se podobné pořady točí jen kvůli zvýšení sledovanosti.
Eva Hölzelová
Zabte je všechny, Pánbůh si je přebere
Určité činnosti nebo věci mám spojené s tím, co jsem četla nebo viděla ve filmu, a pokud dotyčnou činnost provádím či danou věc vidím, vždy se mi tyto asociace vybaví. Peníze věnované na dobročinné účely se v mé představě zásadně proměňují v doutníky a rum, neboť Vlastovi Burianovi to činilo dobře.
Eva Hölzelová
Ostrý Roháč už nikdy
Mám fobii z výšek, příšernou. Jakmile se nakloním nad jakoukoliv hloubku či propast, zatočí se mi hlava, zvedne žaludek a zároveň mi jakýsi úlisný hlásek našeptává: „Skoč, skoč.“ A já se bojím, že to nevydržím, že mi rupne v bedně a že ho jednou poslechnu. A že asi nebudu lítat jak peříčko ve Forrest Gumpovi.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 22
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2992x