Na železnici dějou se věci
Ze Sedlčan do Prahy samozřejmě jezdím autobusem, jelikož naše město je součástí pražské integrované dopravy, takže jízdenka zakoupená v buse u nás platí i pro metro, tramvaje a autobusy v Praze. Pokud však cestuji někam dál než do Prahy nebo někam úplně jinam, preferuji vlak.
Cestování vlakem je totiž velice zábavné. Kde jinde než ve vlakovém kupé si můžete zahrát s naprosto cizí rodinkou se třemi dětmi hru "myslím si"? A kde jinde narazíte při této hře na šestiletého chlapečka, který si tvrdošíjně myslí psa, a pokaždé, když na něho přijde řada, sourozenci bez váhání vystřelí dotaz "Je to pes"?
A kde jinde než ve vlaku vám mohou prťata při čtení tahat za šňůrku u knihy, která slouží jako záložka? A kde jinde mohou tyto malé děti zjistit, že vaše obyčejná voda v petce položená na stolku chutná mnohem lépe než jejich limonáda či džus? A kde jinde než ve vlaku, jakmile lehce naznačíte, že nejste prudič a zakyslá ochechule a dětskou společnost vítáte, už máte ty caparty na klíně a hrajete tleskanou či si zalamujete prsty?
A kde jinde než ve vlaku bych se z hovoru s jednou spolucestující dozvěděla, že z Prahy do Hradce Králové je to jen za kilčo? Že zde platí sleva z hlavního města do krajského města. Ale nesmím u kasy říct, že chci jízdenku Sedlčany - Hradec, nýbrž zvlášť jízdenku Sedlčany - Praha a Praha - Hradec, protože ne každý zaměstnanec železnice je nakloněn, sám od sebe tuto slevu dobrovolně prozradit.
Nedávno jsem jela od maminky právě z Hradce Králové. Usadila jsem se v novějším typu vagonu, není to kupé, které se zatahuje dveřmi, sedadla jsou zde uskupena podobně jako v autobuse, avšak ne za sebou po dvou, ale naproti sobě do "čtyřky" a mezi nimi je ulička. Nastoupila zde nějaká cizinka, rozhlédla se kolem a anglicky se zeptala přítomných, kdo jede do Prahy na hlavní nádraží. Ač moje angličtina je velmi chabá, zareagovala jsem, neboť nikdo jiný se k tomu neměl. Slíbila jsem oné slečně, aspoň jako slečna se mi jevila, že ji pak v Praze upozorním. Načež se slečna uvelebila ve vedlejší čtyřce, vytáhla mobil a až do Poděbrad nepřetržitě hovořila anglicky s nějakým Eddiem. Kladla mu neustále nějaké otázky a hlasitě vyčítala, že dosud na žádnou uspokojivě neodpověděl. Cestující po ní nevraživě pokukovali, protože ji bylo slyšet na celý vagon, nejzamračeněji na ni však zahlížel pán, který seděl přes uličku.
V Poděbradech si slečna na chvíli dala v telefonování oraz, a když se vlak rozjel směrem ku Praze vytočila jiné číslo a s dotyčným až na hlavní nádraží vesele cvrlikala polsky. Nevím, jestli polština pro lepší srozumitelnost vyžaduje mluvit důrazně a zřetelně, v každém případě do toho telefonu chvílemi až ječela. Pán přes uličku to nevydržel, vytáhl notebook a začal na něm hrát nějakou hru. Určitě znáte různé melodie, které doprovázejí počítačové hry, a když vyhrajete, halasné cinkání pokladny. Tak tuto kakofonii si pán pustil na plný céres a házel očkem po telefonující slečně, co ona na to. Slečna jako jediná z přítomných to vůbec nezaregistrovala, tak byla zabrána do hovoru.
Celý ten cirkus se podařilo přeřvat starší dámě v sukni nad kolena se špatně nabarvenými rezatými vlasy. Přistoupila ještě se dvěma kamarádkami v Poděbradech. Ty dvě si sedly naproti bez přestání telefonující cizince a zmíněná zrzka naproti pánovi s vyřvávajícím notebookem. Natočila se ke svým parťačkám, vyhrnula si sukni a do uličky vystrčila nožky, co už zjevně něco pamatovaly, a mlela a mlela. Pak jim ukazovala v mobilu fotky s vnoučaty, a když si jedna z dam povšimla, že má na každé fotce v ruce cigaretu, bodře poznamenala: "To já vždycky vyženu smrady na zahradu, sednu si na lavičku, zapálím si cigáro a koukám se, jak se tam prdelí."
V Praze na hlavním nádraží jsem přerušila polskou konverzaci, vytáhla slečnu z vlaku a přesedla na rychlík Praha - Budějovice a v Olbramovicích na lokálku směrem na Sedlčany. Před Kosovou Horou se nějaký pán chystal vystoupit. Oblékl si kabát, dokonce klobouk nasadil a do ruky popadl igelitku obřích rozměrů plnou nevím čeho. Dle toho, jak s ní manipuloval, zdála se poměrně těžká. Vystoupil z vlaku, kde na něho již čekala drahá polovička. Dal jí letmý polibek, vrazil do ruky igelitku, ruce strčil do kapsy a vydali se směrem od vlaku. Tak tomu říkám mužská emancipace. Na tuhle dvojici si gender sufražetky hned tak nepřijdou.
Eva Hölzelová
Dějiny prodejné lásky - Starověké Řecko
Ženy, které poskytují sexuální služby za odměnu, či za nějaké výhody. Byly tu vždycky, již od pravěku. Nazývají se různě.
Eva Hölzelová
Pijačky nebo píčky?
V textech, jež překládám z němčiny, si už nikdo nedovolí opomíjet ženy či je uvádět na druhém místě za muži. Genderová rovnoprávnost to tak vyžaduje a dámy mají přednost.
Eva Hölzelová
Afroevropan ulovil lautr kulový...
Pořád se vedou diskuse, jestli Máma má mísu, či Táta má mísu, a jestli by nebylo nejvhodnější napsat, že Rodič má mísu, abychom učinili zadost genderové spravedlnosti. Já říkám, že ne.
Eva Hölzelová
Indie - vroucí kotel světových náboženství - 2. část
Vipašjana je meditační technika používaná v barmských buddhistických klášterech a jejím šiřitelem po Indii se stal guru S.N. Goenko. Narodil se v indické hinduistické rodině a vypracoval se v barmského průmyslníka.
Eva Hölzelová
Indie - vroucí kotel světových náboženství - 1. část
Děj knihy Posvátná kráva je situován do Indie na začátku tohoto století. Autorkou je Sarah Macdonaldová, novinářka, moderátorka a reportérka australské televizní stanice ABC.
Eva Hölzelová
Nemocnice Na Pleši: Plusy a minusy
Touto dobou už mívám za sebou nějaký cyklistický zájezd, na který každoročně vyrážíme o Velikonocích, další cyklovýlet před sebou, neboť květnové svátky obvykle trávíme na kolech.
Eva Hölzelová
Živnostníci neodvádějí méně
Živnostníci odvádějí do státní kasy za sociální a zdravotní pojištění mnohem méně než zaměstnanci, proto je potřeba jim zvýšit odvody. Věčný evergreen socialistů.
Eva Hölzelová
Pan Brouček
Pan Brouček ztěžka usedl na toaletu. Právě přišel z hospody, měl v sobě pět panáků a osm piv, tak se ani nepokoušel čurat vestoje, aby mu manželka zase nenadávala, že se netrefil do mísy.
Eva Hölzelová
Jak jsem prodávala knihy
Obesílala jsem mailem knižní distribuce s nabídkou knih, které jsem vydala v listopadu minulého roku. Šéf jedné menší distribuce, dejme mu pracovní jméno Jan Novák a jeho firmě Distribuce knih, mi odepsal, že se mu knihy líbí, ale že od malých vydavatelů knihy neberou, jelikož jim sklad praská ve švech.
Eva Hölzelová
Jak jsem se nestala obchodnicí s diamanty
Oslovila mě jedna překladatelská agentura, říkejme jí třeba Jouda-Trans, pro niž jsem kdysi překládala, a která se, nevím z jakého důvodu, odmlčela. Prý zase obnovili činnost, získali velmi atraktivní překladatelský projekt a dávají dohromady překladatele, kteří by se na něm účastnili. Chtějí nám jej však představit osobně a byli by rádi, kdybychom vše přijeli prodiskutovat do Prahy.
Eva Hölzelová
Jak jsem nakupovala vemeno
"Paní Hölzelová, vy máte toho psa, nechcete nějaký maso?“ volala na mě řeznice, která stála před masnou. „Tak, jo,“ souhlasně kývnu a následuji ji do krámu. Pejskovi kromě granulí dáváme také maso, ale jen vařené. Uvaříme ho s těstovinami, a jak mu šmakuje. Mnohdy se granulí ani nedotkne a čeká na něco lepšího. Vydrží takto hladovět celý den.
Eva Hölzelová
Drávská stezka
Pokud do zahraničí, tak jedině na kole. Povalování u moře mě nebaví, v horách se bojím výšek a nejhorší ze všeho snad můžou být procházky po městě a očumování výkladních skříní (a lízání zmrzliny k tomu). A protože mám kamarádky a kamarády, kteří jsou taky praštěný do kola, mám aspoň s kým jezdit.
Eva Hölzelová
Z deníku infantilní matky
Milé děti, vašeho tatínka jsem poprvé spatřila v hospodě Na Špejchaře. Okamžitě mě zaujal, neboť měl na sobě dlouhou košili po dědečkovi, rozedrané džíny a toto ležérní oblečení doplňovaly roztrhané kecky. No prostě týpek, který jsem v tý době zbožňovala.
Eva Hölzelová
Válím se doma a dělám kulový
Ivan Kraus žije v Německu a jako spisovatel je na volné noze. V jedné své povídce popisuje, jak na něho pošťák divně kouká, když jde kolem půl deváté otevřít v pyžamu. Já v tuto dobu ani neotvírám, protože když blbě čumí německý pošťák, nedovedu si představit, jak by se asi tvářil ten český, až by mě uviděl v županu, rozespalou se zalepenýma očima, vlasy trčícími na všechny strany a vražedným pohledem, který signalizuje Který debil otravuje už po ránu? Nota bene, ještě u nás na malém městě. To by si zas místní drbny měly o čem povídat.
Eva Hölzelová
Blbý návyky
Taky vám jdou některé návyky partnera, rodičů či přátel na nervy? Mnohdy musíte radši odejít, abyste nevybuchli, přestože dotyčný nic tak hrozného nedělá? Jen opakuje svůj „blbý návyk“. Nic si z toho nedělejte, nejste sami.
Eva Hölzelová
Třpytkaři
Třpytkaři jsou chlapi, kteří neustále nahazují třpytky a čekají, kdo se chytne. Házet třpytky mohou třeba oblézáním úřadů a vyžadovat tam výhody či dávky, které jim nepřísluší. Na zakoupené zboží či poskytnuté služby podávají
Eva Hölzelová
Hospoda, kde pivo stojí každou chvíli jinak
V Berlíně mě nejvíce nadchla hospoda Die Berliner Republik, která se nachází na nábřeží Sprévy nedaleko hlavního nádraží. Každý večer se zde od 17 hodin koná „Bierbörse“ neboli pivní burza.
Eva Hölzelová
Megatlusťoši a úchylové jako celebrity?
Když sleduji v televizi příběhy lidí, kteří se se svojí hmotností vyšplhali na půl tuny, a pak za dozoru lékařů zhubli na 90 kg, mám podezření, že z nás dělají tak trochu blbce a že se podobné pořady točí jen kvůli zvýšení sledovanosti.
Eva Hölzelová
Zabte je všechny, Pánbůh si je přebere
Určité činnosti nebo věci mám spojené s tím, co jsem četla nebo viděla ve filmu, a pokud dotyčnou činnost provádím či danou věc vidím, vždy se mi tyto asociace vybaví. Peníze věnované na dobročinné účely se v mé představě zásadně proměňují v doutníky a rum, neboť Vlastovi Burianovi to činilo dobře.
Eva Hölzelová
Ostrý Roháč už nikdy
Mám fobii z výšek, příšernou. Jakmile se nakloním nad jakoukoliv hloubku či propast, zatočí se mi hlava, zvedne žaludek a zároveň mi jakýsi úlisný hlásek našeptává: „Skoč, skoč.“ A já se bojím, že to nevydržím, že mi rupne v bedně a že ho jednou poslechnu. A že asi nebudu lítat jak peříčko ve Forrest Gumpovi.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 22
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2992x